MIKA: Prefíkané piano odhalilo nedostatky v klavírní technice

28. ledna 2013 v 14:04 | Mikolog |  Recenze
Nedávno jsem publikovala recenzi Mikova koncertu pro Peugeot Design Lab z 3. prosince 2012. Ráda bych se k tomuto koncertu ještě vrátila, protože je pro mne - co se týká psaní - velice inspirativní. V oné recenzi jsem také zmínila určité nedostatky klavírní techniky Michaela Holbrooka Pennimana alias MIKY, prsty mě na klávesnici svrbí a nedá mi to, abych se v tom ještě detailněji neporýpala. MIKA, I´M SORRYNevinný

Takže zde je nahrávka, ještě jednou:

http://www.youtube.com/watch?v=IdOxHGqAv7o

Vezměme to pěkně popořádku. První jde na řadu Happy Ending. To piano má pro mě jednu obrovskou výhodu: protože nemá přední desku a klasické víko jako běžné modely klavírů, je muzikantovi pěkně vidět na ruce, když hraje. Super, ne?

Happy Ending je singl z prvního Mikova cédéčka. Jakožto klavírista musím říct, že tu předehru moc dobře nezahrál. Že by to byl trochu nezvyk? Nové piano a plný sál? Přece jenom, když tam jsou těla zní to jinak a asi ho to trochu zaskočilo. Snaží se sice pěkně vymodelovat oblouček fráze, ale moc se mu to nevede a není divu. Podívejte na jeho prsty v tom přímém záběru: má tam být legato, což znamená, že by měl posadit níž zápěstí a prsty tóny déle držet. To je přímo ukázkový způsob, jak by se legato hrát nemělo: zápěstí nahoře (táhne mu ruku pryč z klavíru), prstíky odskakují moc brzy... a proto mu tam taky vypadl tón. Taky trochu moc drsně zdůrazňuje vrcholky frází - jednoduše do toho třískne, což po klavírní stránce není zrovna košer. A ještě jedna věc, aby toho nebylo málo: vyráží lehké doby, to jest ty, kde by neměl být přízvuk.

Ale od toho arpeggia, jak už se chystá zpívat, se náhle zvuk jeho klavíru změní: tatam je všechna syrovost a tón je najednou hebký jako kožíšek a tak něžný, že se člověku ani nechce věřit, že to hraje jeden a tentýž člověk. Tak vida, ono to najednou jde, ale je třeba to pojímat pěvecky, jako písničku. Pak už zpívá, přidává tělo a i klavírní projev tak nabírá patřičné grády. Jen v největším forte (gone forever more) se zase ta syrovost dere na povrch. V závěru přichází zase tichá pasáž, něco jako předehra, a tam se zase projevuje ta určitá technická nedostatečnost. Pořád mám pocit, jako by mu tam některé tóny vypadávaly. Do toho ale řídí sboristy, takže pozornost se od piana odpoutává. A tan závěrečný akord by to taky chtělo trochu vypilovat, ať jsou noty všechny spolu. Je zbytečně uspěchaný a nepřipravený předem, tak se to pak holt takhle ozveLíbající

Druhá je The Origin of Love. Krásný výkon, popravdě řečeno obdivuju, že dokáže zároveň hrát na klavír, výborně zpívat a ještě řídit pěvecký sbor. No nicméně pokud bychom se podívali jen na ten klavír, tak je to jako žák s učitelemÚžasný. Dobře je slyšet rozdíl ve zvuku těch dvou klavíristů: kultivovaný učený pianista "dole" a "nahoře" umělec s velkým U, nekonvenční, ale okouzlující osobnost.

Ve třetí Love Today to parádně rozjel, hodně si s tím vyhrál a rozpumpoval i publikum. Tímto vystoupením jsem se už poměrně dost zabývala v tomto svém článku: http://mujmika.blog.cz/1301/mika-improvizace-v-love-today-na-koncerte-pro-peugeot , takže nechci opakovat, co už bylo řečeno. Klavírní techniky se sice nedostává, můžeme zde vidět třeba prohnuté prsty nebo třískání do piana v předehře, ale MIKA to dohání svou hravostí a jinými výrazovými prostředky, takže posluchač popravdě řečeno nemá reálnou šanci se při živém vystoupení zaobírat něčím tak přízemním, jako jsou jakési technické zásady klavírní hry.

Poslední písnička je známý Relax v jemném kabátku tvořeném dlouhými prodlevami na akordech. Moc pěkný a vkusný závěr koncertu. Tady je pěkně vidět, jak to i Mikovi může znít na klavíru kultivovaně, pokud klade akordy na klávesnici promyšleně a malinko zahne prsty a zjemní tak úhoz.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama