Recenze: MIKA a koncert pro Peugeot 3.12.2012

27. ledna 2013 v 14:28 | Mikolog |  Recenze
Inaugurační koncert nejnovějšího výdobytku klavírních konstruktérů se uskutečnil 3. prosince 2012 v Salle Pleyel v Paříži a publikum mělo možnost zaslechnout čtyři skladby: Happy Ending, The Origin of Love, Love Today a Relax. Za pozornost stojí v prvé řadě to úžasné piano, na které MIKA tehdy hrál. Jedná se o zbrusu nový prvotřídní designový klavír vytvořený v rámci spolupráce firem Peugeot a Pleyel, navržený designérem Cyrille De Vayson de Pradenne. Stejně jako tento nástroj boří dosud platné představy o konstrukci pian, tak MIKA boří veškeré iluze hudebních kritiků schopných serbereflexe o správném způsobu hry na klavír. Proč? Toto piano je tak trochu potvůrka a už z pouhého videa je zřejmé, že mimořádně citlivě a přesně reaguje na podněty interpreta a stejně citlivě a přesně je reprodukuje posluchačům. Na MIKU všem nestydatě prozradilo, že do klavíru nehorázným způsobem tlučeÚžasný Ale ruku na srdce - že jste si toho všimli už dřív?

Záznam z koncertu je zde:

http://www.youtube.com/watch?v=IdOxHGqAv7o

Zajímavé ovšem je, že mi to v jeho případě vlastně ani nevadí. Nevadí, protože jeho vystoupení má v sobě ještě něco víc, co mě nutí nad jeho mizernou klavírní technikou přivřít oči. Velmi si cením toho, že hraje pro lidi a snaží se je vyhnat z jejich pancéřových kukaní posluchačů klasických hudebních koncertů, kde za každé zakašlání sklidíte několik kritických pohledů zpod nadočnicových oblouků. Krásně je na tomto koncertě vidět, jak MIKA činí posluchače součástí své produkce, jak si užívá, když se mu podaří je rozezpívat, a někdy také, jak poočku během hraní sleduje, zda nepolevuje jejich pozornost. Znáte to - jak se najednou začne člověku na koncertě "špatně sedět". Myslím, že těm šťastlivcům, co tam byli, se to nestalo.

Proč jeho interpretace dokáže lidi nadchnout? Protože prostě cítí, že jsou vítáni a že "je to pro ně". Vidíte, jak se pořád s každou frází MIKA natáčí směrem do hlediště? Během hraní se usmívá? Tak to je ono. Takové maličkosti.

Ale nepleťme se, MIKA není pouze kluk s roztomilým obličejíčkem, co se rád rozdává lidem. Jeho hlavní kvality totiž leží jinde. Tento mladý muž moc dobře zná své možnosti a umí sám sobě ušít na míru náročné zpěvní party i klavírní doprovod svých skladeb. Pomocí mnoha výrazových prostředků a skladebných prvků dokáže pozornost posluchače nejen přitáhnout, ale dokonce udržet v takovém napětí, že mu leckdy během koncertu doslova "visí na rtech". S lehkostí střídá různé odstíny svého hlasového rejstříku a bravurně seká melodie, které si normální člověk jen tak nezazpívá, protože na to prostě nemá. MIKA je zcela okouzlen svou vlastní hudbou a nechává se jí během vystoupení rád znovu a znovu pohlit; přitom ale zcela vědomě kontroluje publikum a dostává je tam, kde je mít chce, a kde je taky mít potřebuje, aby bylo možné říct, že se koncert vydařil.

Programové skladbě koncertu bych vytkla snad pouze nešťastné uvedení písničky Happy Ending v úvodu. Nepůsobí na mě dobře, když se na začátku zpívá o konci, a navíc v úpravě pro sbor a sólo s klavírem skladba nevyniká tak, jako CD verze, kde se v závěru prolíná orchestr, band, zpěv a sbor a každý z nich do této společné polyfonie přináší jiný motiv, který v písni zazněl dříve. Všechny nápěvky z písně tak zní v jednom okamžiku najednou a připomíná mi to charakterem závěr z finale Mozartovy poslední symfonie C dur zvané "Jupiter", kde skladatel také vrší všechny motivy z celé věty na sebe a nechává je znít společně v jedné grandiózní orchestrální fuze. Aranžmá pro tento koncert na mě proto chtě nechtě zapůsobilo poměrně fádním dojmem vzhledem k tomu, co s touto kompozicí MIKA dokáže jindy. Navíc klavír byl k němu dost neúprosný a ukázal, že náš interpret hraje na "živý" klavír jako na elektroniku. Všimněte si, že jeden tón z předehry mu vypadl, což poukazuje na to, že nedrží zápěstím moc pěkně linku legata - tóny jsou jakoby nasekány vedle sebe a nejsou spojeny do jedné plynulé fráze. Elektronické piano toto neumí a hraje pořád stejně, ať děláte co děláte a vážete tóny sebevíc. Naštěstí začíná brzy zpívat a neblahý první dojem upadá rychle v zapomnění. Píseň Relax v závěru byla naopak dle mého názoru zvolená velice vhodně a potěšila mě její pěkná a zajímavá zkrácená "pomalá" úprava, takže celá produkce mohla pěkně a přirozeně "dodýchat".

Závěrem bych chtěla poděkovat pořadateli tohoto koncertu, že na internetu volně zpřístupnil video a můžeme se tak proto kochat Mikovým výkonem a psát o něm pojednání.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama